Věra Klontza-Jaklová: „Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci – co a jak dál“ 

Je možné předpovědět, kam se bude ubírat současný vývoj a na základě jakých kritérií predikci vyvodit? Je vývoj determinován zákonitostí, nebo je možné vývoj ovlivnit, případně do jaké míry? Proč nenechat celou situaci „setrvačnosti“ dějin a proč je špatné snažit se pouze o zmírňování nejhorších dopadů kapitalismu? Co může přimět společnost, lépe lid, k uvědomělé snaze ovlivnit vývoj? Je možné, abychom dosáhli toho, co naši předci v Rusku před sto lety? Jakým způsobem postupovat a jak tvořit taktiku?

Ad 1. Je možné předpovědět, kam se bude ubírat současný vývoj a na základě jakých kritérií predikci vyvodit?

: …. také bych chtěla dodat, že s analýzou jak dál, je třeba začít u základních pojmů, univerzálních a globálních zákonitostí, jinak nepostihneme podstatu a naše závěry budou ve finále náhodně úspěšné. Znalost a schopnost marxistické dialektiky není samozřejmostí a to ani mezi těmi, kteří se považují za komunisty. Přihlášení se k marxismu často končí subjektivní sympatiemi k jeho historickým tvůrcům. Je třeba – a to hlavně v našich řadách – rehabilitovat dialektický materialismus (viz seminář v Čelákovicích – únor 2017) coby metodologický nástroj poznání a vysvětlování jevů, dílo Marxe, Engelse, Lenina, ale také dalších marxistů (Bebel, Gramsci, Hobsbawn, Mead, Levi-Strauss, Einstein, Childe ad.)…

…. V současné době, kdy se kapitál dostal blízko limitu mezních výnosů, stojí kapitálová centra před jedinou možností: prosadit se silou na úkor druhého a zatnout tipec každému, kdo legitimitu takového postupu zpochybňuje. Dnes je více než zřetelné, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky, a politika pokračováním ekonomických vztahů ….

…. V kapitálových velmocích jsou nejrozvinutější výrobní vztahy, a tudíž je tam také největší rozpor mezi prací a kapitálem. Na druhou stranu, kapitál je v těchto zemích nejsilnější (ekonomicky i ideologicky). Situaci komplikuje i to, že výrobní kapitál je obvykle investován mimo tato centra a složení západní společnosti neodpovídá prvoplánovému vzorci: kapitalista X proletariát. Proletariát spojený s primární výrobou je koncentrovaný v rozvojových zemích, v centrálních kapitalistických zemích se shromažďují hlavně služby sloužící kapitálu, doprava, finanční a ostatní služby….

…. strašákem je 4. průmyslová revoluce. Již dnes se nabízí řada plně automatických technologií, které je možné do výroby zavést a jenž ledaskde fungují. Stačí se podívat na internet. Řada skladů, balících a montážních linek funguje bez sebemenšího přispění lidské činnosti. Je nám systematicky vyhrožováno: „Buďte rádi, že to nezavádíme, byli byste bez práce.“ Na druhé straně řada lidí z našich řad hlásá, že je třeba 4. průmyslové revoluci zabránit, což připomíná dělníky manufaktur rozbíjející první tovární stroje. Představme si, co by se stalo, při výrazném zavedení automatizace výroby: když kapitalista zlevní výrobu zavedením robotizace, bude mít sice teoretickou možnost prodávat zboží s vyšší mírou zisku, ale zároveň vygeneruje masu nezaměstnaných, ergo lidí bez prostředků, kteří by spotřebou realizovali očekávaný zisk. Roboti ve službách kapitálu budou tedy vyrábět pro koho? Z čeho se bude generovat zisk, když vedle kapitálu bude vlastněna i samotná pracovní síla? Technologická revoluce představuje pro velmi malou část kapitálu velmi krátkodobé řešení. V rámci celého systému urychlí ještě více vnitro-kapitalistické rozpory a rozpad systému.  Ani vize typu, že tehdy se kapitál podělí se všemi, nejsou ani za mák realistické. Kapitál se bude snažit usměrnit, omezit a zlikvidovat ty, kteří se budou bouřit, …

…. dalším tématem, které je v politickém diskurzu poměrně nové, je problematika přírodního prostředí a vztahu člověka k němu. …Kapitál nevykořisťuje pouze pracovní sílu, člověka jako takového, ale také Zemi. Jsou likvidovány přírodní zdroje přesto, že je jednoznačně zřejmé, že narušení přírodní rovnováhy může být fatální pro všechny bez výjimek. Představitelé kapitálu vědí, že nadměrná těžba dřeva, likvidace zeleně, nadměrná produkce CO2, likvidace některých živočišných druhů, ryb, planktonu, bezbřehá těžba nerostných surovin, nadměrné používání chemikálií v zemědělství, geneticky upravené organismy, přehlížení hrozících přírodních katastrof (vulkány, zemětřesení, hurikány, záplavy) mohou fungovat buď jako spouštěč globálního kolapsu systému nebo dokonce přivodit totální kolaps přírodní rovnováhy na Zemi. Nebylo by to poprvé, kdy změna přírodního prostředí téměř zlikvidovala život na Zemi.

… Proč kapitalismus problémy neřeší? Vždyť vědí, že situace je fatální. Mají technologie, vědu, výzkum, prostředky. Ve své podstatě vědí, že řešení jenom jedno (naše), ale to nechtějí a tak konečný kolaps jenom oddalují….

…mnoho lidí si uvědomuje, že je to celé špatné, nebezpečné, že to nemůže dál fungovat a to z multiplicitního balíku důvodů. Také se začínají, a to hlavně mezi mladými, objevovat skupiny, které volají po změně. Jejich přístupy jsou často naivní. V lepším případě hledají řešení ve vystoupení ze systému prostřednictvím různých aktivistických hnutí sdílených a komunitních aktivit, přes veganská a recyklační hnutí až po fašizující, rasistické, agresivní síly hledající řešení v násilí a restrikci určitých složek společnosti. Důsledkem krize kapitalistické krize jsou také alternativní formy vztahů, oddalování vstupu do světa dospělých, množství bezdětných žen apod. Příslušníci starší generace částečně neočekávají žádnou změnu, částečně nejsou schopni odpoutat se od modelu/ů fungování společnosti, v jejichž rámci jejich světový názor krystalizoval a upevňoval se. Mají tendenci udržovat jim známý systém na úkor kvality života, jsou připraveni ke kompromisům. I to jsou důvody, proč je třeba pracovat s mladou generací a hlavně s těmi, kteří si své názory ještě tvoří a jejichž závislost na kapitálu nebyla ještě dovršena….

…Ale jinými slovy, existuje velké riziko, že ve složitém, nevyrovnaném, křehkém, narušeném systému může něco přestat fungovat, něco selže a celý systém se zhroutí – spouštěč se může objevit v sociální, ekonomické, mocenské nebo ekologické sféře a následně akcelerovat. Může být rozpoután všeobecný válečný konflikt, nebo dojde k rozpadu ekologické rovnováhy apod. Komplexní společnost je (bohužel) náchylná ke kolapsu a je to (bohužel) náš případ a jedním z reálných důsledků může být (bohužel) konec světa.

Vedl by tento kolaps ke zlepšení situace lidu? Platí, že čím hůř, tím lépe? Přejeme si jej? Rozhodně ne. Samovolný pád by v lepším případě přinesl dlouhodobý chaos doprovázený násilím, propadem životní úrovně, vzdělanosti atd. Výsledkem by nejpravděpodobněji mohl být rozpad a zjednodušení současných společenských a ekonomických struktur, civilizační propad na všech úrovních a po delší době, která může trvat i několik století, principiálně stejný systém. Zde je možné opřít se o historické analogie, kdy rozklad jednoho systému automaticky nepřinese struktury nové, pokrokovější, účinnější. …

…. Nicméně, dnes si lidé patrně v celém světě uvědomují, že situace je velmi vážná, sílí různá hnutí, jedinci, kteří se chtějí vymanit se systému, hledají se příčiny a původce daného stavu. Analogická situace v době úpadku a pádu Římské říše přinesla různá nová náboženská hnutí od Ježíše Nazaretského až po Mithrovy stoupence, zoroastristy a různá další mysteria. Uvolnila agresivitu individuální a kolektivní. To se děje i dnes. Lidé hledají odpovědi všude tam, kde si myslí, že se dovolají co nejméně pracného řešení situace. Beznaděj, bezohlednost, agresivita, dehumanizace ostatních jedinců nebo snadno vymezitelných skupin, hledání zástupných viníků, konspirační teorie, víra v různé mystické a náboženské předpovědi a vize se ve větší míře projevují v době krize. Je třeba s nimi bojovat, sami nezmizí, ale rozhodně indikují, že lidé začínají myslet mimo status quo, mimo oficiální propagandistické modely. Lidé, kteří si neuvědomují pravé příčiny jevů, jsou schopni ve jménu své pravdy a podporováni právem trpícího páchat strašné činy, rozpoutávat tragédie….

Ad 2. Je vývoj determinován zákonitostí, nebo je možné vývoj ovlivnit, případně do jaké míry?.

. …. Dovolte mi zopakovat: pokud lidé nezasáhnou s cílem systémové změny, dojde ke kolapsu struktury a v lepším případě nastane chaos, který doprovází násilí, propad životní úrovně, sociálních struktur, vzdělání, kultury. Již asi potřetí musím zopakovat: konec světa je dnes aktuální a od jeho odvrácení nás dělí lidské rozhodnutí, lidská myšlenka.

Některé příklady kolapsů jsme si uvedli výše: rozpad mykénských politií na konci doby bronzové, opakované kolapsy keltské civilizace u nás, rozpad západořímské říše, kolaps norského osídlení Grónska, krize feudalismu, která vyvrcholila 30-ti letou válkou apod. Jedná se o příklady, kdy lidé nenašli z krize cestu ven. Opakovali neúčinné (nebo dokonce ještě situaci zhoršující) mechanismy, které byly úspěšné v minulosti, a doufali, že přijde moment, kdy opět zaučinkují a vše se vrátí do starých dobrých časů…..

…. Další chybou, které se dopouštíme, je, že se domníváme, že změna systému teprve přijde. Ale tento proces už začal hluboko v době kapitalismu. Prvními vlaštovkami byly buňky utopických socialistů, pak pařížská komuna, vlna revolucí po 1. světové válce, vytvoření socialistického bloku po válce druhé. Každý další pokus je úspěšnější, déle trvající. I to potvrzuje, že jsme na správné cestě. ….

…..Dalším častým argumentem pro nemožnost změny je povzdech: „lidé jsou ještě málo naštvaní, ještě se mají dobře.“ Kdybych chtěla být bezohledná ve své kritice, řekla bych, že je to výmluva, abychom nemuseli dělat nic. Již na začátku jsme si doložili, že lidé jsou kapitálem plně zotročení. To, že si to neuvědomují, potvrzuje již zmíněný vztah bytí a vědomí. Když nevíš, že jsi otrok, neznamená to, že jím nejsi…..

Kdyby stačila bída k rozhodnutí pro změnu, byla by celá Afrika po revoluci.

Ad 3) Proč nenechat celou situaci „setrvačnosti“ dějin a proč je špatné snažit pouze o zmírňování nejhorších dopadů kapitalismu?

…. Dnes jsou rozpory v systému, tedy rozpory jednotlivých kapitálových zájmů, tak hluboké, že již není možné systém plošně na delší dobu humanizovat.

Pokud půjdeme cestou zmírňování a omezování negativních dopadů systémů bez cíle systémové změny (socialistické), musíme počítat s ještě dalším zhoršováním životní úrovně ve většině světa.

Proč čekat, až se škodlivý systém rozpadne, když máme hmotné bohatství i technologické vybavení na takové úrovni, aby všichni mohli pracovat tak, aby je to těšilo, aby tvořili, realizovali se, rozvíjeli své osobnosti, schopnosti a zároveň vedli důstojný život, tedy takový, kdy všichni pracující mají stejný přístup k výdobytkům společnosti, aby svou prací společnost nadále rozvíjeli.

Na nový systém máme materiál i technologie, ale zatím na to nemáme mozky…

I přes totální zdánlivou beznaděj se nacházíme v situaci, kdy se myšlení lidí pozvolna začíná měnit. Nesmíme propásnout příležitost. Uvědomme si, že krize dává příležitost, protože destabilizuje systém…..

Ad 4. Co může přimět společnost k uvědomělé snaze ovlivnit vývoj?  

Jednoznačná odpověď zní: existence uvědomělé menšiny, která systematicky pracuje na vzdělávání, přesvědčování a organizování lidu, na nekonečné analýze určujících faktorů, tvorbě strategie a taktiky. Klasickým příkladem je právě VŘSR….

….. Revoluční hnutí, vznikne-li, má historicky danou úlohu, kterou však může nebo nemusí úspěšně splnit. Každé byť malé vítězství je velmi důležité.

Strana, komunisté musí jít vzorem. Např. jak může ekonomická nerovnost ve straně přesvědčit, že usilujeme o ekonomicky spravedlivou společnost? Naopak kupř. husité začali právě tím, že spojili svoje prostředky a dělili se spravedlivě. Naše slova musejí být upřímná a naše činy musejí inspirovat. Lidé s námi musí mít jistotu, že se nebojíme a že se s námi nemusejí bát. Je třeba se soustavně vzdělávat, sudovat, zkoumat, tvořit řešení, pracovat na vědeckém názoru.

….. Revoluční strana je vlastně taková skupina, která tvoří nový surviving kit, jakousi ká-pé-zetku.

Pokud komunistická strana nebude fungovat tímto způsobem, nemůže lidem pomoci. Úkol, který před námi stojí je komplexní, musíme jej komplexně řešit se stejnou logikou jako nemůžeme při nejlepší vůli opravovat počítač kladivem. ….

Ad 5. Je možné, abychom dosáhli toho, co naši předchůdci v Rusku před sto lety?

Jistě se mnou budete souhlasit, že vítězství VŘSR je třeba bedlivě studovat. Nestačí stále dokola hovořit o 10 dnech, co otřásly světem, ale zaměřit se právě na události a rozhodnutí vedení bolševické strany předcházející vrcholným událostem podzimu 1917. K obsazení Zimního paláce nedošlo jednoho krásného rána z ničeho nic. Uvědomění a revoluční situace byly systematicky podporovány a tvořeny.

Vím, kapitalismu máme už všichni plné zuby, ale rychlé, sametové řešení neexistuje.

… Co je tedy třeba dělat? Rozhodně a zásadně nestačí formulovat hesla, prohlašovat, že jsme solidární s lidmi. To je málo. Je třeba stále monitorovat hlavní kapitalistický vztah: vztah kapitálu a práce, stupeň odcizení lidí a volit taktiku a strategii, která bude prolamovat nejslabší místa, oslabovat stávající systém. Ruku na srdce: je KSČM kapitalismu nebezpečná? Oslabuje jej? Vytváří v systému trhliny, nebo jej alespoň zpochybňuje?

Při (znovu)tvorbě strany je třeba začít od těch, kteří jsou vykořisťováni nejvíce a také od těch, kteří třeba tolik vykořisťování nejsou, ale uvědomují si základní kapitalistický rozpor. Zásadním krokem je bez výmluv práce s mladými, kteří ještě nejsou na kapitálu plně osobně závislí (chodí do školy, bydlí u rodičů). Je třeba pracovat i se staršími členy, kteří naopak nikde nepracují a mohou ve svém projevu využít praktické nemožnosti, aby je systém perzekuoval za demokratický projev názoru opačného s oficiální propagandou. Zde je třeba „inspirovat“ se od protivníka, který přesně ví, co je pro něj nejnebezpečnější Např. v tzv. Terrorschulle německého NSDAP byli jako nepřátelé označeny následující skupiny v uvedeném pořadí: komunisti, odboráři, sociální demokraté, intelektuálové, až pak až Židé, Rómové, homosexuálové a další nějak nepohodlné skupiny. Kapitál dobře ví, odkud může dostat (a dostane) smrtící ránu….

….. V našich končinách (rozuměj v západním světě) je velmi omezený počet těch, které chápeme jako klasickou rukama pracující dělnickou třídu, což nás často svádí k tomu, abychom argumentovali v tom smyslu, že proletariát už neexistuje, že Marx už neplatí. Tento předpoklad je chybný ze dvou důvodů: jednak tím, jak chápeme (pokud ji dobře známe) Marxovu definici proletariátu a jednat tím, že nechápeme svět v jeho globální komplexitě. Kapitál soustřeďující se v západních velmocích (EU, USA) vyrábí převážně ve třetím světě, kde se koncentruje pracovní dělnická námezní síla, kdežto v západním světě, na který jsme tolik pyšní, jsou administrativní centra, služby, vzdělávací, sociální, kulturní a zábavná zařízení. Výroba sice také existuje, ale v mnohem menší míře. Z toho také vyplývá téměř neexistující třídní uvědomění lidí západního světa. Naopak tam, kde se klasický proletariát soustřeďuje, třídní uvědomění vzrůstá…..

… jaké jsou tedy síla a možnosti protivníka? Prozatím mu slouží všechno, ale má rozhodně své limity. Nemá se kam dál rozpínat, lidé ho opouštějí, nevěří mu. Dobrovolně a s nasazením ho bude bránit jen malá část společnosti. Už mu zbývá jenom metoda zákazů, restrikcí. Nic jiného už lidem nedá…..

Ad 6. Jakým způsobem postupovat a jak tento postup vytvářet?

Prvně musíme rehabilitovat a dále rozvíjet vědeckou teorii. Dříve jsme to říkali, že naše teorie je vědecká. Jen na nás trochu zadupali, zřekli jsme se jí jak Jidáš Krista. Leninovo učit se, učit se, učit se, bych přeformulovala na zkoumat, zkoumat, zkoumat.

…. Nemůžeme myslet jako za socialismu. Jde o život. Je třeba pohybovat se sice nebojácně, ale opatrně na sociálních sítích. …

…. Vymezte se, nebojte se! Pokud lidé nevědí, že jsem komunista, nikdy mě neslyšeli mluvit, jednat, jak mi uvěří, že v kritické době se dokáži postavit nepříznivým nebo nebezpečným situacím. Na poprvé je to o strach, ale nakonec budete překvapení, kolik pozitivních reakcí se vám vrátí zpátky. Také je třeba budovat reputaci, že se nebojíme, že se dokážeme postavit za svůj názor.

Jednoznačně se musíme vymezit vůči imperialistickým válkám, být aktivní v mírovém hnutí. Nad bídou není možné mávat rukou, že si to dotyční zavinili sami a posílat je na nucené práce. Komunista je člověk a chápe příčiny a zná viníky válek i bídy.

…. Velmi vážným, životně důležitým tématem je ekologie. Není to sluníčkářské téma. Nejde o odhazování nedopalků v parku. Kapitál vykořisťuje přírodu stejně jako člověka, ale s tím rozdílem, že člověk se může bránit, příroda ne.

Je třeba připravovat se na socialismus. Demokracie od zdola se musí trénovat, budovat, lidé se jí musejí učit. Demokratické, kamarádské, kolegiální, soudružské principy musíme aplikovat hlavně ve straně a přenášet je do ostatních společenských organizací. Ruku na srdce: kdo se dnes ve straně cítí rovnoprávný s předsedou, poslanci, europoslanci?….

…. Často slýchám, že se ještě se nenarodil nový Lenin. Každý z nás je Lenin, Marx i Engels. Dnes nemůže celou škálu současného vědění obsáhnout jeden člověk, je třeba pracovat společně, ne velkých týmech. Kdo z naší strany sleduje současnou vědu? Víte, co je nového ve fyzice? Jaký máte názor na kvantovou mechaniku a jak se promítá v materiálním a myšlenkovém světě? Co víte o možnosti předvídat sopečné výbuchy? Co víte o klimatu kromě dohad?  Víte, co je nového v genetice,  humanitních vědách? Umění, literatuře?…

….Nemusím mít pravdu v každém závěru, ale jsem si jistá, že metodologický postup  je správný, že může být účinný. Vím, že se může jevit jako velmi komplikovaný, komplexní, překračující naše momentální síly, že je to postup zdlouhavý, ale bohužel nenacházím opodstatnění pro nějakou jednoduchou cestu. Mohu jenom dodat, že ve zlomových momentech historie zrychluje (př. 1943 – 1945, 1985 – 1989) a události také zrychlují s každým, koho se nám podaří získat, přesvědčit, aktivizovat. Představte si, jak vypadala bolševická strana před první válkou a během války? Byli to často hladoví, nevzdělaní trhani, kteří k supermanům (alespoň) na pohled měli velmi daleko. Kdo mohl při pohledu jenom doufat, že navždy změní svět? Protože po Velké říjnové socialistické revoluci už svět nikdy nebude, jako byl dříve….

Odznelo na 41. pražské teoreticko-politické konferenci 13. 5. 2017,

Zkrátil Juraj Janošovský, úplné znenie na stránke http://www.rudyprapor.cz/2017/06/05/kam-kudy-proc-a-jak/#more-311

 

 

 

 

 

 

Reklamy
Galéria | This entry was posted in Nekategorizované. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár pomocou svojho účtu na sociálnych sietiach alebo registráciou po stlačení ikony wp vedľa

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s